Preventivní program „Táhni zpátky!“

Preventivní program „Táhni zpátky!“
(porozumění a tolerance k odlišným kulturám)

V pátek 23. 2. 2018 jsme se zúčastnili představení Divadla Fórum. Divadlo hrálo ve škole ve školním klubu. Představení trvalo dvě vyučovací hodiny. Nejdříve jsme hráli různé hry a potom Divadlo Fórum zahrálo příběh, ve kterém se vyprávělo o klukovi jménem Tom, jeho škole, jedné muslimce, která se přestěhovala do Česka. Nejdříve se seznámila s Tomem, jeho spolužáky, rodinou… V některých situacích někdo něco udělal špatně a my jsme měli tlesknout, hru zastavit a říct, jak by to mělo být správně, případně to zahrát za ně. Byla to legrace a taky jsme se přitom naučili spoustu věcí. I já jsem si zahrála a byla to zábava i ponaučení zároveň.

Divadlo se mi moc líbilo, určitě bych je chtěla vidět ještě jednou, navíc mají smysl pro humor…

Petra Vachová, 7.C

 

TOLERANCE

Dne 23.2. se třída 7. D společně se svou třídní učitelkou zúčastnila přednášky, respektive vystoupení na téma tolerance.

Nejprve si všichni stoupli do kruhu a hráli hru, kde odpovídali na otázky neverbální formou.  Druhá hra byla poněkud komplikovanější – herci všem nakreslili na čelo barevnou tečku a my jsme museli najít někoho, kdo má na čele stejnou barvu tečky. A to beze slov! Jeden z žáků měl však na čele černou tečku, nepatřil tedy do žádného týmu. Zpočátku byl z toho nervózní, ale nakonec se ho ujal jeden z týmů. Třetí hra bylo přiřazování pojmů.

Poté začalo samotné divadlo. Představení pojednávalo o nové spolužačce Jasmíně, která pocházela z Kataru a vyznávala muslimské náboženství. Dále tam byli její dva spolužáci, Tomáš a Ruda. Tomáš měl Jasmínu rád, ale Ruda měl vůči ní různé rasistické a nevhodné připomínky. Byly tam i scénky z reakce obou rodin – jak Tomášovy rodiny, tak i Jasmíniny. Scénky byly krátké, vtipné a hlavně výstižné. Příběh však skončil smutně, protože Jasmína utekla ze třídy, když se k Rudovi a jeho vysmívání nakonec přidal i její kamarád Tomáš.

Po skončení představení se klíčové scény odehrály znovu, tentokrát už za účasti žáků. Žáci mohli vstupovat do děje, a to tak, že tleskli a řekli STOP. Předvádění samotných žáků byla na jedné straně velká legrace, ale zároveň i velká zodpovědnost. Všem se to moc povedlo a samotní herci byli překvapeni, jak krásně naši žáci reagují.

Na konci mohli žáci pokládat „tatínkovi Tomáše“ různé otázky, týkající se netolerance a xenofobie. Zjistili tak, že přesvědčit takového člověka je nesmírně těžké, a to i když používají ty nejrozumnější argumenty.

Po skončení představení jsem měla možnost ještě chvíli mluvit s herci divadla Fórum. Potěšilo mě, jak příznivý dojem na ně moje aktivní třída udělala. A potěšilo mě i to, že vím, že v mé třídě se vždy najdou žáci, ochotní pomoci druhým.

 

Názory žáků na představení:

„Při té druhé hře tam skončil sám jediný klučina, protože měl tečku jinou než ostatní, černou. Náš tým, tým paní učitelky Davidové, ho mezi sebe přijal, protože na tom nezáleží. Porušili jsme tím pravidla hry, ale nikomu to nevadilo. A v tom také spočívala tato hra.“ (Maruška)

„V tomto představení jsme mohli vidět, jak lidé netolerují různá náboženství a jak nás může kamarád lehce ovlivnit, abychom udělali hloupost, které potom litujeme.“ (Kristýna)

„Při druhém představení se pak tvořil vlastně nový příběh podle nás. Aby Jasmína nedopadla, jak dopadla…“ (Jožka)

„Při představení jsme mohli kdykoli děj tlesknutím stopnout a jít si vyzkoušet roli. Sám já si to zkusil a zjistil jsem, že to není vůbec jednoduché. Bylo dost těžké zastavit hulváta Rudu a bránit Jasmínu. A vůbec nejtěžší pro mne bylo přetrpět být odhozen a bylo to dost nepříjemné, obzvlášť pro mě, já jsem nikdy odhozený nebyl, vždy jsem vedl skupinu, už to nechci nikdy zažít…“ (Adam – chlapec s černou tečkou…)

Za použití podkladů od žáků 7.D
zejména Karolíny Čmil
sepsala J. Davidová