Židovské muzeum

V úterý 21. 3. 2017 jsme my, žáci tříd 9. B a 9. C, společně vyrazili do Židovského muzea ve čtvrti Josefov. Nejprve nám lektoři povyprávěli o událostech před 2. světovou válkou i během ní. To bylo velice zajímavé, jednak jsme si zopakovali, co nás paní učitelka Justová naučila, a taky jsme se dozvěděli plno dalších informací.

Náš program se jmenoval Hanin kufřík a seznámili jsme se s osudem dívky jménem Hana Bradyová a kufříku, který se možná náhodou dostal do Tokijského institutu pro studium Šoa. Rodina Bradyových nám nebyla úplně neznámá, protože Hanin bratr Jiří se nedávno vrátil do Čech z Kanady pro vyznamenání, které však nedostal.

Pak následovala spolupráce v týmech. Utvořili jsme skupinky a pracovali jsme s podklady o dětech, které žily v této době a zažily pobyt v Terezíně i Osvětimi. Některé přežily, některé bohužel ne. Poté jsme výsledek naší práce odprezentovali našim spolužákům.

Následující část byla nejzajímavější, přišla paní Růženka Blechová a vyprávěla nám své vzpomínky na 1. třídu, její sen stát se učitelkou, na bytové školy, Davidovu hvězdu i na několikaměsíční pobyt v Terezíně. Vyprávěla o tom, jaké to bylo za 2. světové války, když byla židovka. Také nám řekla, že z celé její rodiny přežila jenom ona a její tatínek. (A to prý měla velice početnou rodinu). Myslíme, že v tuto chvíli byli všichni dojati, jak těžké to bylo, jak skoro nemožné je pro nás uvěřit, že se něco takového vážně stalo. Bylo nás v té místnosti přes padesát posluchačů, ale kdyby někdo pustil špendlík na zem, tak bychom ho slyšeli. Bylo to jak z nejhoršího filmu, ale film to nebyl, byla to realita, která je pro nás nepředstavitelná. Nejvíc jsme podle mého názoru obdivovali, že ta paní o tom všem dokáže mluvit, že je tak hodná a podělila se s námi vlastně skoro o svůj život. Měli jsme radost, že Růženčino přání být učitelkou se po mnoha úskalích splnilo.

V poslední části programu jsme se vydali na prohlídku po Josefově. Navštívili jsme Pinkasovu synagogu, kde je na zdech osmdesát tisíc jmen Židů, kteří zahynuli během 2. světové války. Dokonce jsme našli příbuzné paní Blechové. Také jsme navštívili Staronovou synagogu, kde se i dnes konají obřady, a prošli jsme židovským hřbitovem.

Bylo to velice zajímavé, dozvěděli jsme se plno nových informací a díky tomu jsme si uvědomili, jak vlastně jednoduchý máme život a měli bychom si vážit všeho, co máme.

Žáci 9.B a 9.C