Neviditelná výstava

4.5. 2018 jsme se celá  6. C s paní učitelkou Viktorovou a Kubnou vypravili na Neviditelnou výstavu – výstava věnovaná nevidomým lidem. V osm ráno jsme se sešli před školou a během asi 10 minut jsme byli na autobusové zastávce Jílovská. Autobusem 197 jsme se přesunuli na Lihovar, kde jsme přestoupili na tramvaj číslo 3. Cestu v tramvaji jsme si s paní učitelkou Kubnou krátili díváním se z okna na památky. Vystoupili jsme u Sovových mlýnů.  Pokračovali jsme přes Karlův most, z něhož jsme se dívali na rozlehlou řeku Vltavu, z dálky na muzeum Karla Zemana a nezapomněli jsme si samozřejmě prohlédnout všech 18 replik soch a na konci nakreslenou královskou korunu. Potom už nás čekal kostel sv. Mikuláše a u Staroměstského náměstí jsme se zastavili na malé občerstvení v McDonald‘s.

Na Neviditelné výstavě jsme se rozdělili do 4 skupin. Přivítal nás milý pán, který nás dovedl do herny, kde jsme trávili čas, když ostatní skupiny byly ve tmě. V herně jsme si mohli vyzkoušet speciální hru s míčem pro nevidomé, „Člověče nezlob se!“ poslepu, slepecké hole a mnoho dalších her. Ve tmě na nás čekala jedna moc fajn nevidomá paní, která nás celou výstavou prováděla. Začali jsme procházet. V první místnosti byl obývací pokoj, ve druhé kuchyň a ve třetí koupelna. V každé z nich jsme si mohli něco osahat nebo vyzkoušet. V následujících místnostech už nebyly uzavřené prostory, ale venkovní. Vyšli jsme na „silnici“, kde byly i zvukové efekty s modelem auta. Odtamtud jsme přišli do „lesa“, ve kterém stál srub, v němž byly pověšeny kožešiny. Ze srubu jsme vyšli opět do lesa s potůčkem, přes který vedla lávka, u které byl i žebřík. Byla to nejtěžší místnost. Pak už nás čekala jenom galerie, kde jsme hádali, na jaké sochy saháme. Byl tam lev a Atlas držící obří kámen. Poté nás paní odvedla do neviditelného baru. Mohli jsme si tam koupit tatranku, coca-colu, sprite, fantu…

Jana Jičinská, 6.C